Chuť umění: hostina pro oči

Vernisáž výstavy žákovských prací s názvem „Chuť umění: hostina pro oči“ naservírovala návštěvníkům menu plné fantazie a kreativity.

Představte si výstavu, kde se místo starých mistrů mísí barevné koláče s kreslenými špagetami, kde ovoce dostává nový rozměr a kde se sladké dorty rodí nejen v troubě, ale i na papíře!

Žáci naší školy se ponořili do světa chutí, barev a tvarů a proměnili jídlo v umění. Vernisáž výstavy byla doslova a do písmene – a snad i do kousnutí – pastvou pro všechny smysly. Kdo čekal obyčejné kresbičky jablíček a hrnků s čajem, byl určitě příjemně překvapen. Ocitl se totiž na místě, kde jídlo nebylo k jídlu, ale k obdivování – na papíře, v kartonu, v hlíně, v barvách i v těch nejnečekanějších podobách. K vidění byly rozesmáté zmrzliny a ovoce, hravé pizzy a hranolky, pohádkové dorty, snové snídaně, kouzelné ovocné mísy i malované hlavní chody.

Na stěnách mezi díly návštěvníci objevovali slavné citáty o jídle od známých osobností nebo klasická česká přísloví, které nejen pobavily, ale i dokreslily atmosféru výstavy.

Abychom si nemysleli, že umění je jen pro oči, zazpíval nám školní pěvecký sbor výběr písní s gastrotematikou. Zazněly písně „Yahoda“ od kapely Miraj, „Vařili jsme kaši“ J. Vrbenského i klasická píseň „Bramborové placky se škvarkama“.

Součástí výstavy bylo i občerstvení, kde mohli návštěvníci ochutnat lahodné dobroty upečené a připravené žáky 7.A v předmětu domácí práce.

Nechybělo ani interaktivní stanoviště – kvíz pro rodiče, kteří hádali slavné „jídelní hlášky“ z filmů. Vzpomínali například, v jakém příběhu zaznělo kultovní „Se šípkovou! Se zelím!“ nebo „Rohlíčky jsou dnes obzvlášť vypečené“. Správně odpověděli jen ti, kteří vyrůstali na českých filmových klasikách anebo tajně googlili za rohem.

Zajímavým bodem programu bylo hlasování o nejoriginálnější výtvarné dílo, které bylo napínavé skoro jako finále MasterChefa. Vyhrála stínovaná kresba tužkou s názvem „Lízátko“ od autorky Nely Machové z 6.B. Vítězka získala diplom, výtvarnou cenu a sladkou dobrotu v podobě medového dortu.

Celá akce byla jedinečnou připomínkou, že umění nemusí být jen vážné a na piedestalu, ale může vonět po koláčcích a plastelíně a může být u toho pořádně vtipné. Tvořit se totiž dá s nadšením, láskou – a třeba i troškou kakaa. Takovou výstavu naše škola, ani jídelní lístek, prostě ještě nezažili.

Poznámka autora: Při psaní tohoto článku nebylo snědeno žádné skutečné umělecké dílo. Až na ten štrůdl. Ale byl opravdu vynikající.